Hlasy z vody

3. října

Vito Fiorino se s námi podělil o příběh tragédie, která se odehrála 3. října 2013 u pobřeží ostrova Lampedusa. Byl na moři s přáteli a čekal na svítání, aby mohl vyrazit lovit ryby, když v tom: „Všechny ty zvuky přicházející z moře mi připadaly jako křik racků, ale byli to lidé.“

Té noci Fiorino zachránil se svým malým rybářským člunem 47 lidí. Dalších 368 přišlo ve Středozemním moři o život. S některými z těch, kteří přežili, je stále v kontaktu, jeden z nich mu dokonce říká „papà“ (otec).

Comitato 3 di ottobre

Interkulturní strom

Tato instalace vznikla během tvůrčího workshopu v přijímacím středisku na ostrově Lampedusa. „Interkulturní strom“ zobrazuje nejkrásnější slova, která si uprchlice a pracovnice střediska spojují se životem na Lampeduse.

Caterina Jazira Famularo presented this work to us at Il Giglio Marino. Pracuje se ženami, které připlouvají na ostrov, a prostřednictvím umění jim pomáhá zpracovat své traumatické zážitky. Podporuje také místní děti v tom, aby prostřednictvím kreseb vyjadřovaly své sny o budoucnosti. Caterina a její kolegyně – ženy, které také působí jako dobrovolnice při Červeném kříži, se s námi podělily o své silné zážitky z péče o druhé.

„Wanderer“
Martinova báseň

Martin Iš, mladý účastník projektu, proměnil své osobní zkušenosti z cesty na ostrov Lampedusa a k jezeru Zicksee v působivou báseň, která zachycuje vývoj od strachu a izolace k propojení a sebepoznání.

Báseň krásně staví do kontrastu jeho počáteční obavy ze setkávání s cizími lidmi s hlubokým tvůrčím probuzením a pocitem sounáležitosti, které nalezl díky sdíleným zážitkům a uměleckému vyjádření.

Čtení tohoto velmi osobního díla před poslanci a poslankyněmi Evropského parlamentu vytvořilo dojemný okamžik, který ukázal, jak mohou individuální příběhy překlenovat kulturní rozdíly a odrážet univerzální lidské zkušenosti.

Představení v Evropském parlamentu

Naše představení vzniklo z naléhavé potřeby kreativně vyjádřit požadavky k zásadním otázkám migrace a klimatické krize před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2024.

Nejedná se o abstraktní problémy. Jsou to problémy bezprostřední, hmatatelné a aktuální.
V představení jsme se zabývali tématy greenwashingu a zastavění půdy, podpory architektury zelených měst, požadavku inkluzivního vzdělávání pro všechny, přehodnocení hranic a požadavku důstojných životních podmínek a bezpečných migračních tras pro všechny lidi.

Tato témata jsme proměnili v poetické zvukové scény, choreografie a vtipné, ale chytré mediální formáty, a tím jsme vytvořili silné pouto s publikem.

Požadavky mladých lidí

Mladí lidé formulovali své jasné politické požadavky po dlouhodobé fázi sbírání zkušeností, výzkumu, konzultací s odborníky a diskusí během různých workshopů realizovaných v rámci projektu. Výsledkem byly požadavky jako „Žít, nejen přežívat“, „Zelená, ne zabetonovaná“ a „Inkluzivní vzdělávání pro všechny“.

Tyto požadavky byly přímo sdíleny s poslanci a poslankyněmi Evropského parlamentu a jejich asistenty. Reakce byla okamžitá a upřímná. Jeden z asistentů označil tuto akci za „nejkreativnější a nejsilnější sdělení“, jaké za čtyři roky práce v Evropském parlamentu zažil.

Následoval nejen potlesk, ale i emotivní reakce a politici oněmělí úžasem. Poté vedli mladí lidé plodný dialog s nově zvolenými poslanci a poslankyněmi Evropského parlamentu a jejich asistenty.

Překonávání krizí: představení svědků

Účastníci a účastnice vytvořili ve Vídni pouliční představení, v němž zkoumali situaci uprchlíků na ostrově Lampedusa a dopady klimatické krize v oblasti vysychajícího rakouského jezera Zicksee.

Pod vedením umělců a umělkyň z oblasti divadla, filmu a nového cirkusu vytvořili působivé představení, které bylo syntézou jejich zkušeností a poznatků.

Komplexní sociální a environmentální problémy účastníci a účastnice přetavili do poutavých vizuálních forem, které propojují umění a aktivismus.

Stavba domu

Stavíme dům na břehu vysychajícího jezera Zicksee. Na místě, které působí opuštěně, a kde si lze jeho původní podobu představit jen podle toho, co z něj zbylo.
Vodní skluzavka končí v trávě. Někteří tažní ptáci se tu však stále zastavují.

Kdo jiný ještě opouští svou zemi, která vysychá?
Dům překrýváme záchrannými dekami.

Třpytí se zlatě a stříbrně a šustí ve větru.

Je to dům, nebo snad domov?
Deky leží na zemi.

Neviditelné kroky

Podnikli jsme řadu tvůrčích kroků, abychom jako skupina našli svůj rytmus, sdílené oblasti zájmů a způsob vyjádření.

Krátké video, které zde můžete vidět, zachycuje choreografii, na které stále pracujeme, a která zatím nebyla veřejně uvedena. Prozkoumává téma emocí a hledání svého místa.

Společně

Přijeli jsme z pěti různých zemí se čtyřiceti různými životními cestami a nevěděli jsme jistě, co nás čeká. Poslouchali jsme. Ptali jsme se. Střetávali jsme se. Učili jsme se.
Váhali jsme.
Tvořili jsme.

Vlny u ostrova Lampedusa nesly hlasy odolnosti. Popraskaná půda u jezera Zicksee šeptala o ztrátách.
Vytvořili jsme společný prostor. V něm jsme našli své hlasy a společně jsme nesli tíhu těchto příběhů.

Dýchej

V průběhu projektu jsme zjistili, že při práci s náročnými a stresujícími tématy, jako jsou klimatická krize a migrace, je důležité dbát na péči o sebe sama.

Příběhy a snímky, se kterými jsme se setkali, nás emocionálně hluboce zasáhly. Ačkoli bylo důležité tyto pocity uznat a přijmout, nemohli jsme si dovolit nechat se jimi paralyzovat.

Naším cílem bylo přejít k akci. Využívali jsme meditativní chůzi, dechová a pohybová cvičení a těmito tématy jsme se zabývali v individuálních rozhovorech, při nichž nám poskytoval podporu podpůrný tým a psycholog.

Sklouznutí do klimatické krize

Během procházky okolo vysychajícího jezera Zicksee jsme se setkali s regionálním pracovníkem ochrany přírody, který nám vyprávěl o dopadech klimatické krize na tento křehký ekosystém v Rakousku.

Tam, kde se děti kdysi klouzaly na skluzavce do malebného jezera, jsme nyní stáli před opuštěnou krajinou – skluzavka nyní končila v trávě, daleko od vody.