Horizontální rozhodování: Úvod a konsenzus

Podrobný návod

První část: Úvod a teorie

Krok 1
30 min
Vysvětlete nejběžnější rozhodovací procesy (např. autokratický, zastupitelský a hlasovací), které se používají v naší společnosti, a sepište je na flipchart. Zeptejte se účastníků na nevýhody těchto procesů:

Ptejte se například:
• „Jak se lidé cítí, když nejsou jejich názory a potřeby zohledněny při rozhodování?“
• „Co se stane s menšinou, která byla přehlasována? Jak se bude cítit? Jak se bude zapojovat do dalších skupinových procesů?“
• „Jaký může být výsledek, když rozhodovacímu procesu nepředchází kvalitní diskuse?“

„Co kdyby existoval jiný způsob rozhodování bez hierarchie? Zažil někdo z vás někdy něco jako horizontální rozhodování? O co šlo?“
Stručně definujte, co je to horizontální rozhodování, abyste dosáhli společného porozumění. Například: Jedná se o způsob rozhodování, při kterém mají všichni účastníci v ideálním případě stejnou moc rozhodovat o dané záležitosti. Zdůrazněte klíčové principy horizontálního rozhodování:
• inkluzivita
• rovnost
• respekt k ostatním a k odlišným názorům
• konsenzus/konsent
Na flipchartu uveďte přehled potenciálních výhod a nevýhod horizontálního rozhodování ve srovnání s hierarchickým rozhodováním. Můžete porovnat metody hlasování a konsenzuálního rozhodování. Požádejte účastníky o doplnění dalších bodů.

Krok 2
10 min
Nastavte základní pravidla pro respektující komunikaci a rovnocennou účast. Zapojte zúčastněné do stanovování těchto pravidel (např. pomocí metody brainstormingu nebo vytvořením skupinové dohody – viz další metoda v tomto toolkitu: „Skupinové dohody“). To může zúčastněným pomoci snadněji si základní pravidla zapamatovat a přijmout a zároveň vytvoří co nejvíce inkluzivní prostor.
Tento krok lze vynechat, pokud jste pravidla se skupinou již dříve stanovili.

Krok 3
20 min
Představte proces konsenzuálního rozhodování. Tato metoda usiluje o dosažení konsenzu v rámci skupiny. Konsenzus je stav, kdy všichni účastníci s nějakým návrhem souhlasí. Klíčem k dosažení konsenzu je kvalitní diskuse, do které se zapojí všichni účastníci, a která zohlední jejich potřeby a názory. Tyto faktory obvykle sleduje facilitující, který se snaží pomoci skupině dosáhnout konsenzuálního rozhodnutí a zároveň zajistit, aby byly vyslyšeny všechny hlasy.

Popište proces skupinového rozhodování na základě tohoto diagramu: https://www.seedsforchange.org.uk/downloads/consflow.pdf
1) Představení a objasnění problému
2) Zahájení diskuse
3) Prozkoumání nápadů v široké diskusi
4) Vytvoření návrhu
5) Upravení návrhu
6) Ověření souhlasu
7) Stanovení způsobu provedení rozhodnutí

Krok 4
30 min
Představte facilitaci jakožto nástroj, který podporuje skupiny v rozhodovacích procesech. Bez facilitace se může stát, že diskuse ovládnou extroverti nebo lidé v neformálních mocenských pozicích. Názory ostatních mohou být přehlíženy. Výsledné rozhodnutí může být přijato s tichým nesouhlasem nebo dokonce navzdory nesouhlasu některých účastníků. Na druhou stranu by facilitující osoba neměla rozhodovat ani navrhovat rozhodnutí. Aby se snížilo riziko zneužití role facilitující osoby k tomu, aby někdo získal vliv nad skupinou, je běžné, že se členové skupiny v této roli na jednotlivých schůzkách střídají.

Popište klíčové facilitační dovednosti:
• Aktivní naslouchání (viz také https://www.seedsforchange.org.uk/activelistening)
• Kladení otázek – pokládejte otázky za účelem objasnění
• Shrnování – stručně zopakujte návrh nebo myšlenku někoho jiného.

Popište také základní facilitační nástroje, které facilitující používají k usnadnění procesu rozhodování:
• Kolečko: Účastníci sedí v kruhu a všichni se postupně vyjadřují k dané otázce nebo návrhu.
• Brainstorming: Účastníci jsou vybízeni k tomu, aby přišli s co největším počtem nápadů.
• Diskuse v malých skupinách nebo ve dvojicích: Ve větších skupinách mohou být někteří lidé plaší a zdráhají se vyjádřit svůj názor, zatímco v menších skupinách pro ně může být aktivní účast snazší.
• Rychlý průzkum nálady (tzv. „temperature check“): V situaci, kdy si facilitující osoba není jistá, jak skupina vnímá určitý návrh, požádá všechny zúčastněné, aby rukou ukázali, jak se jim návrh líbí nebo nelíbí. Čím více se jim návrh líbí, tím výše zvednou ruku. Naopak, čím méně se jim návrh líbí, tím dají ruku níže. Ruka v úrovni pasu znamená, že daná osoba není ani pro, ani proti návrhu.

Další nástroje, které pomáhají facilitátorovi udržet atmosféru vzájemného respektu a inkluzivity:
• Připomínání základních pravidel respektující komunikace a rovného zapojení.
• Doptávání se méně aktivních účastníků.
• Intervence (jemné přerušování dominujících řečníků a navracení konverzace zpět ke skupině).
• Uvedení předmětu, který musí účastníci držet, aby mohli mluvit. Může to pomoci usměrnit, kdo mluví, a přimět ostatní, aby počkali, až na ně přijde řada.

Seznam zmíněných facilitačních dovedností (aktivní naslouchání, upřesňování, shrnování) a nástrojů (kolečko, brainstorming, diskuse v malých skupinách, zjišťování nálady) napište na flipchart a vyvěste ho na viditelném místě, aby ho všichni viděli.

Druhá část: Praktická část

Krok 5
15 min
Tuto část představte jako praktický trénink:

„Vyzkoušejte si to sami! Zúčastníte se facilitované diskuse v malých skupinách a pokusíte se dosáhnout konsenzu.“

Pokud je to možné, nechte zúčastněné navrhnout téma. Pokud nemají žádné návrhy, použijte předem připravené téma. Snažte se vyhnout příliš složitým nebo kontroverzním tématům a vyberte spíše jednoduché téma, které bude pro trénování snadné.

Krok 6
45 min
Vytvořte skupiny po 4–5 osobách (v závislosti na počtu účastníků) a požádejte jednoho dobrovolníka z každé skupiny, aby se ujal facilitátorské role. Požádejte skupinky, aby si našly pohodlná místa, která jsou dostatečně daleko od ostatních skupin, aby se vzájemně nerušily. Dejte skupinkám 30 minut (15 minut na diskusi + 15 minut na dosažení konsenzu). Po zahájení aktivity pravidelně obcházejte skupinky a kontrolujte, jak postupují, a v případě potřeby facilitujícím pomáhejte. Po 20 minutách a poté 5 minut před koncem aktivity je upozorněte na čas.

Třetí část: Reflexe a závěrečná diskuse

Krok 7
30 min
Sejděte se opět v celé skupině. Požádejte účastníky, aby sdíleli své pocity, a poté se jich zeptejte na jejich zkušenosti a postřehy týkající se procesu. Diskutujte o tom, s jakými výzvami se setkali a jaké strategie použili k jejich překonání. Můžete použít například tyto otázky:
• Podařilo se vám dosáhnout konsenzu? Pokud ne, myslíte si, že byste konsenzu dosáhli, kdybyste měli více času?
• Zastával někdo názor, který byl silně v rozporu s jiným názorem? Jak jste se s tím vypořádali?
• Byl ve skupině někdo, kdo mluvil mnohem více než ostatní? Jak jste s tím naložili?
• Byl ve skupině někdo, kdo nemluvil vůbec nebo jen velmi málo? Jak jste s tím naložili?
• Zasekli jste se během diskuse na nějakém bodě? Jak jste to řešili?

Ubezpečte účastníky v tom, že dovednosti potřebné pro horizontální rozhodování lze procvičovat jako jakékoli jiné dovednosti, a že se s každým pokusem zlepšují. Nevadí, když skupina nedosáhne konsenzu, důležitý je proces učení. Zdůrazněte, že schopnost přijímat horizontální rozhodnutí lze trénovat.